Historie mne naučila několik věcí a životní zkušenosti toto potvrdily. Českému národu nikdo jiný "zvenku" nepomůže, ačkoli některé země se staví v očích Čechů k naší vlasti přátelštěji, než jiné. A je jedno, zda hovoříme o Rusku, Číně, USA atp. Jsou to velmoci, které mají vlastní zájmy - a nám pomohou jen tehdy, když to bude prospěšné pro ně. Kdo obrací oči k cizině a doufá, že nás spasí, je naivní blázen. Češi si musí pomoci sami. Musíme obnovit svou hrdost, důstojnost, vlastenectví. Stát se lvy a sokoly, jako za největších dějinných kapitol naší země. Potřebujeme silné a odvážně lidi, naše lidi. Proto píšu pro všechny věkové skupiny a ukazuji čtenáři, co je odvaha a vlastenectví.

Politickým smýšlením jsem monarchista. A to z několika důvodů. Vím, že člověk může věřit ideologii, ale nemůže věřit politikovi. Je jedno, zda pravicovému, nebo levicovému. Zejména v dnešní době. Král, vychovaný k osvícené vládě, nekrade - okrádal by sám sebe.

Pravicoví politici si často udělali z politiky kšeft, mnohdy jim schází dostek inteligence a nemají schopnosti vládnout. Levicoví politici zase profitují většinou ze hrané, tedy falešné, soustrasti s "údělem lidu", přičemž pro něj nic nedělají. Volby = určení, kdo bude rozkrádat veřejné finance.

Nadnárodní instituce, jako EU, fungují proti zájmům běžné populace a z jejich činění profitují vyvolení. Odevšad, ze všech politických směrů, jejichž představitelé si hledí vlastního prospěchu, chřestí otrocké okovy, které chtějí navléci běžnému člověku. A ačkoli jsem po většinu života zastával manažerské funkce, odmítám zotročení běžného člověka. Můj pra- pra- pra-děd, husitský hejtman, toto věděl stejně dobře. Není rozumné a morálně správné stavět se proti zájmům lidu. Český národ chápu jako součást vlastní krve - Češi jsou mou širší rodinou, všichni. Společně můžeme dokázat mnohé, pokud by byla ze strany národa chuť "něco dělat".

Život mne naučil, že lidé jako já mají velký problém. Změnit věci k lepšímu nemohou, protože k vládě se nedostanou. Moc třímají většinou v rukou neschopní, zloději a prospěcháři. A ti si mezi sebe nepustí nikoho, kdo by chtěl s věcmi něco dělat. A to ve všech partajích. Vrána k vráně sedá, říká se. A ovce si do svého středu nepřijmou lva, aby jim vládl. Samy si hrají na lvy... Fraška.

Stejně tak se nelze opřít o běžného člověka. Schází mu většinou odvaha, je pohodlný. Mocenské boje sleduje z povzdálí. Přístup běžného člověka k někomu, kdo jej chce spasit, popsal dokonale Vladimír Neff v románové trilogii Královny nemají nohy, Prsten Borgiů a Krásná Čarodějka. Dobrého pána Petra jeho nejbližší vždycky zradili. Z doby, kdy jsem pracoval v maloobchodě, jsem si odnesl několik poznání: "I ti, pro které děláš maximum, tě zradí." a "Pokud vládneš přísně, ale spravedlivě, cení si toho jen typ lidí, co bys ve středověku pasoval na rytíře. Zbylí budou vždy ovce."

Zeptám se prostě: "Kdo jsou velikáni dějin?" A odpovím si: "Ti, kteří odmítli jiné slepě následovat, ale rozhodli se sami vést." Jsem to já, jsi to ty, je to každý, kdo pochopí, že směřování osudu a řád světa není daný, že ho vytváříme. A opíráme se přitom o své nejbližší. Bratry, bratrance, širší příbuzné, vlastní český národ... Poté přijdou vavříny a lepší život pro všechny bude možný.

Problém je, že mezi lidmi vládne závist. I moji známí, dalo by se říci, že přátelé, mají vždy radost z mých neúspěchů. Málokdo podpoří přítele, aby dosáhl úspěchu, nebo štěstí. Rozumím tomu, neboť nečinně vyčkávající lidé radši kolem sebe vidí neúspěch, než úspěch, vedle kterého jejich "marný život" pálí. Ale kde nejsou ambice, kde není cíl, kde jsou jen sny, nelze očekávat vítězství.

Mocní tohoto světa se snaží, aby národ zhloupnul. Nejen ten náš. Hlupákům se dobře vládne. Mou politikou je literatura. Přináší zábavu a poučení. Bojuji proti hloupnutí národa všemi svými silami. Chci, aby se vrátilo vlastenecké uvědomění první republiky, odvaha našich pradědů. Poté už nebudeme jako Češi pasivními diváky, ale znovu budeme pány svého osudu.

Jak jsem naznačil, politické názory (a názory všeobecně) se utvářejí na základě zkušeností. Věřím v ideologii. V to, že člověk má právo na slušný život a jistoty. Nikdy nebude rovnost. Můj dávný praděd na husitských válkách získal obrovské statky, zatímco běžní lidé nikoli. Ale o poddané se dobře staral - byl jim blíž. A to je to, co potřebujeme. Někoho, komu není život obyčejného člověka lhostejný. V současné situaci toho však nedosáhneme, protože moc je v rukou těch, jimž je běžný člověk ukradený a změnu nechtějí. Z rozkrádání veřejných financí (peněz daňového poplatníka) se přece dobře žije. A kdo jde proti tomu, je nechtěný. I já jsem disident, mé knihy se nešíří snadno.

Jako antičtí politikové a vojevůdci, když se odebrali na odpočinek, jsem tedy přijal svou roli spisovatele. Ukazuji čtenářům, že jiný svět je možný. Na pozadí skutečných historických dějů jim předkládám romány o odvážných českých vlastencích. Dobrá literatura vzdělává. Sám vím, jak je důležité celoživotní vzdělávání sebe sama. S trochou nadsázky si jsem podobný s Jiráskem, Štorchem a národními buditeli. Když nemohli vzít do rukou meč, vzali mezi prsty pero...