Zeptám se prostě: "Kdo jsou velikáni dějin?" A odpovím si: "Ti, kteří odmítli jiné slepě následovat, ale rozhodli se sami vést." Jsem to já, jsi to ty, je to každý, kdo pochopí, že směřování osudu a řád světa není daný, že ho vytváříme. A opíráme se přitom o své nejbližší. Bratry, bratrance, širší příbuzné, vlastní český národ... Poté přijdou vavříny a lepší život pro všechny bude možný.
Problém je, že mezi lidmi vládne závist. I moji známí, dalo by se říci, že přátelé, mají vždy radost z mých neúspěchů. Málokdo podpoří přítele, aby dosáhl úspěchu, nebo štěstí. Rozumím tomu, neboť nečinně vyčkávající lidé radši kolem sebe vidí neúspěch, než úspěch, vedle kterého jejich "marný život" pálí. Ale kde nejsou ambice, kde není cíl, kde jsou jen sny, nelze očekávat vítězství.
Mocní tohoto světa se snaží, aby národ zhloupnul. Nejen ten náš. Hlupákům se dobře vládne. Mou politikou je literatura. Přináší zábavu a poučení. Bojuji proti hloupnutí národa všemi svými silami. Chci, aby se vrátilo vlastenecké uvědomění první republiky, odvaha našich pradědů. Poté už nebudeme jako Češi pasivními diváky, ale znovu budeme pány svého osudu.